Křenek. Fibich. Mendelssohn

Poslední z podob vztahů společnosti a hudby, kterou do dramaturgie naší sezony zahrnujeme, je případ, kdy politika do tvorby a života umělců přímo, a často ničivě, zasahuje. Nejtragičtější následky měl přitom v tomto ohledu nacistický režim. Slovné spojení „zdegenerované“ nebo také „zvrhlé“ umění používali nacisté jako zaklínadlo, nímž odsoudili hudbu všech nevyhovujících autorů. Do této kategorie umělců spadal i Ernst Křenek, od něhož zazní Concerto grosso č. 2. Tehdejší vrchnosti se nelíbilo Křenkovo tíhnutí k moderně, stejně tak jako jeho koketování s džezem. Původem rakouský skladatel však včas emigroval do Spojených států, kde svou kariéru úspěšně rozvíjel dál. Přízni nacistického režimu se netěšila ani hudba Felixe Mendelssohna – Bartholdyho, jelikož se jedná o autora se židovskými kořeny. Mendelssohn byl přitom jeden z největších géniů raného romantismu: Symfonii č. 1, která na našem programu zazní, napsal již jako třináctiletý. V programu pod taktovkou americké dirigentské hvězdy Johna Fioreho se jako sólisté představí koncertní mistry PKF: Jan Fišer, Lukáš Pospíšil a Stanislav Svoboda.

Americký dirigent John Fiore patří k nejuznávanějším osobnostem současné operní scény. V minulosti zastával místa šéfdirigenta Deutsche Oper am Rhein (1999-2009), generálního hudebního ředitele Düsseldorfského symfonického orchestru a hudebního ředitele Norské národní opery v Oslu (2009-2015), kam se pravidelně vrací. Jeho závazky v sezóně 2019/2020 zahrnují nové nastudování Samsona a Dalily ve Washington State Opera, Evžena Oněgina v Royal Swedish Opera, Sílu osudu v Deutsche Oper Berlin, Fidelia, Hoffmanovy povídky a Bludného Holanďana v Sempreoper Dresden a také řadu orchestrálních koncertů s Mnichovským rozhlasovým orchestrem, Staatsphilharmonie Nürnberg či Robert Schumann Philharmonie. Jako operní dirigent vystoupil na všech velkých evropských operních scénách (Bavorská státní opera, Římská opera, Teatro San Carlo, Zurich Opera ad.). Ve Spojených státech pravidelně spolupracuje s Metropolitní operou v New Yorku, kde dirigoval již více něž sto představení, včetně Dvořákovy opery Rusalka, kterou zde vůbec poprvé uvedl v roce 1993 a znovu v roce 1997. Opakovaně se vrací také do Národního divadla v Praze, kde v roce 2005 nastudoval kompletní Wagnerovu tetralogii Prsten Nibelungův, Pucciniho Děvče ze Západu (2007), Čajkovského Evžena Oněgina (2009) a řadu dalších.

Koncertní mistr PKF – Prague Philharmonia Jan Fišer je výraznou postavou naší hudební scény. Hře na housle se začal věnovat pod vedením Hany Metelkové, vystudoval pražskou konzervatoř (třída Jaroslava Foltýna) a poté odjel do USA, kde absolvoval Carnegie Mellon University – School of Music (třída Andrése Cárdenese). Svá studia završil mistrovskými kurzy v Semmeringu, Bonnu a na vyhlášené Meadowmount School of Music. Zúčastnil se také řady masterclasses pod vedením Pinchase Zuckermanna, Gila Shahama a Josepha Silversteina. Je laureátem několika soutěží, přičemž mezi jeho největší úspěchy patří vítězství v Kocianově houslové soutěže v Ústí nad Orlicí (1996) a v houslové soutěži Beethovenův Hradec (1998), kde obdržel Cenu za nejlepší interpretaci Sonáty č. 3 Bohuslava Martinů. Jako sólista vystupoval v Německu, Rakousku, Slovensku, Slovinsku, Francii, Polsku, Španělsku (Paul Calas International Music Festival), Švýcarsku (Murten Classics), Itálii, Japonsku nebo USA.  Intenzivně se věnuje také komorní hudbě. Spolu s klavíristou Ivo Kahánkem a violoncellistou Tomášem Jamníkem hraje ve Dvořákově Triu, které se dnes řadí mezi nejlepší české hudební ansámbly vůbec. Pravidelně nahrává pro televizi a rozhlas.

Lukáš Pospíšil se hrou na violoncello začínal ve třídě prof. Mirko Škampy, absolvoval pražskou konzervatoř (prof. Viktor Moučka) a následně Akademii múzických umění v Praze (prof. Miloš Sádlo), přičemž ve školním roce 1991/1992 studoval též na vyhlášené Hochschule für Musik und darnstelle Kunst ve Vídni ve třídě profesorky Angelicy May. V té době se také zúčastnil řady mistrovských kurzů (Erkki Rautio, Heinrich Schiff, Martin Hornstein ad.) a interpretačních soutěží. V roce 1983 získal 3. cenu v soutěži o Cenu Beethovenova Hradce a o pět let později se stal vítězem Janáčkovy soutěže v Brně (1988). V letech 1988–1991 působil jako člen skupiny violoncell i jako koncertní mistr v mezinárodním Gustav Mahler Jugendorchester a v letech 2004–2005 jako sólo cellista v Kammerorchester Berlin. Vedle toho je také vyhledávaným komorním hráčem. Od roku 2014 je členem smyčcového kvarteta Zeiher Quartett, pravidelně spolupracuje s vynikajícím houslistou Jakubem Fišerem a pianistou a dirigentem Markem Šedivým.  Jako sólový hráč koncertuje Lukáš Pospíšil u nás i v zahraničí (Dánsko, Rakousko, Švýcarsko, Německo, Jordánsko, Lucemburk). Věnuje se propagaci děl českých autorů. 

Stanislav Svoboda je v současnosti vedoucím skupiny viol orchestru PKF – Prague Philharmonia a členem Orchestru Státní opery, kde působí od roku 2017. Vedle orchestrální hry se profiluje také jako sólista a komorní hráč (spolupráce s Kocianovým kvartetem, účinkování v sezónách Filharmonie Bohuslava Martinů Zlín, PKF – Prague Philharmonia ad.). Jeho nebývale široký repertoár v sobě zahrnuje jak kompozice z období baroka, tak hudbu soudobých autorů. Je absolventem Konzervatoře P. J. Vejvanovského v Kroměříži (prof. Miloslav Masařík) a Hudební fakulty Akademie múzických umění v Praze (prof. Jan Pěruška). Během studií získal první cenu v Mezinárodní interpretační soutěži Beethovenův Hradec a úspěšně složil konkurz do prestižního Gustav Mahler Jugendorchester, kde společně s mladými hudebníky z celé Evropy účinkoval na významných evropských koncertních pódiích pod taktovkou dirigentských hvězd jako Claudio Abbado, Václav Neumann, James Judd nebo Manfred Honeck. V roce 1992 se stal jedním ze zakládajících členů Nového českého komorního orchestru, ze kterého se později v roce 1994 pod vedením Jiřího Bělohlávka zformovala Pražská komorní filharmonie, dnešní PKF – Prague Philharmonia.