Dvořák. Haas

Šestý koncert orchestrální řady otevřeme dílem Studie pro smyčce Pavla Haase. Žák Leoše Janáčka se řadí ke skupině tzv. „terezínských skladatelů“, tedy umělců, kteří byli deportování do táboru v Terezíně, kde vznikla i řada jejich skladeb. Z Terezínu však byl Haas přemístěn do Osvětimi, kde byl posléze zabit.

Větší část programu pak bude patřit hudbě Antonína Dvořáka, zaznějí dvě díla, která jsou v rámci jeho tvorby zcela stěžejná. Koncert pro housle a orchestr a moll patří k vrcholným skladatelovým opusům a k neopomenutelným kusům houslového repertoáru. V podání světoznámé japonské houslistky Midori se přitom jeho uvedení stane zcela jistě velkolepou událostí. Symfonie č. 9 „Z Nového světa“ je zas po celém světě pravidelně jedním z nejčastěji uváděných symfonických děl. Dvořák, tehdy již mezinárodně uznáván, byl přizván, aby se podílel na vzniku americké hudební tradice. Pro symfonii tak čerpal inspiraci jak z hudby původních obyvatel, tak z hudby afroamerické.

Legendární japonská houslistka Midori aktivně koncertuje od svých jedenácti let, kdy ji světu představil dirigent Zubin Mehta na tradičním novoročním koncertě Newyorské filharmonie. Ve dvanácti letech ji Isaac Stern a Pinchas Zuckermann přizvali k nahrávce Vivaldiho koncertu pro troje housle, ve čtrnácti před ní s úctou poklekl Leonard Bernstein. Zázračné dítě a dnes jedna z nejlepších houslistek světa svou hrou pravidelně okouzluje publikum všech kontinentů. Vystupovala s orchestry v Londýně, Vídni, Chicagu, Los Angeles, Bostonu, Petrohradě a řadou dalších, často po boku nejvýznačnějších uměleckých osobností (Mstislav Rostropovich, Yo-Yo Ma, Claudio Abbado, Mariss Jansons, Paavo Järvi).

Její rozsáhlá diskografie obsahuje mimo jiné komplet Bachových sólových sonát a partit, nahrávky houslových sonát Ernesta Blocha, Leoše Janáčka či Dmitrije Šostakoviče nebo Hindemithův Houslový koncert natočený spolu s NDR Symphony Orchestra a Christophem Eschenbachem, za nějž v roce 2014 získala Grammy.

Je zakladatelkou nadace Midori & Friends, v rámci níž se snaží přinést hudbu dětem ze sociálně znevýhodněného prostředí, a taktéž uznávanou a vyhledávanou pedagožkou (USC Thornton School of Music, Soai University Osaka, Shanghai Conservatory of Music).

Hraje na nástroj Guarnerius del Gesù “ex-Huberman” z roku 1734.

Emmanuel Villaume působí od sezony 2015-2016 jako šéfdirigent a hudební ředitel PKF — Prague Philharmonia a osmým rokem zastává pozici hudebního ředitele Opery v Dallasu. V sezoně 2020–2021 se Emmanuel Villaume vrací do Metropolitní opery v New Yorku (Romeo a Julie), Lyric Opera v Chicagu (Samson a Dalila) a do Opery v Dallasu (Figarova svatba, Lohengrin a světová premiéra “The Diving Bell and the Butterfly").

Společně se sopranistkou Dianou Damrau získal v roce 2017 prestižní německou cenu ECHO Klassik v kategorii Operní album roku za nahrávku Meyerbeerových árií. V prosinci 2017 nastudoval v Metropolitní opeře v New Yorku očekávanou inscenaci Pucciniho Tosky, která byla přenášena v rámci série MET: Live in HD do více než 2000 kin v 73 zemích světa.

Pravidelně spolupracuje s nejprestižnějšími operními domy světa: Královskou operou Covent Garden v Londýně, Deutsche Oper Berlin, Mariinským divadlem v Petrohradě, Metropolitní operou v New Yorku, Lyric Opera v Chicagu, Sanfranciskou operou, Gran Teatre del Liceu v Barceloně a dalšími. Nastudoval inscenace ve Washingtonské národní opeře, Teatro Colón v Buenos Aires, Tokyo Bunka Kaikan, Teatro Real v Madridu, Bavorské státní opeře či Teatro La Fenice. Spolupracoval s předními světovými orchestry: Bavorským rozhlasovým orchestrem, Orchestre de Paris, Královskou filharmonií v Londýně, Chicagským, Sanfranciským a Bostonským symfonickým orchestrem, Losangeleskou filharmonií, NHK Symphony Orchestra v Tokiu a řadou dalších.

Je vyhledávaným partnerem největších operních hvězd současnosti: Anny Netrebko, Diany Damrau, Bryana Hymela nebo Angely Gheorghiu.

Emmanuel Villaume se narodil v roce 1964 ve Štrasburku. Vystudoval hudbu na Conservatoire de Strasbourg a posléze pokračoval ve studiích na pařížské Sorbonně, kde získal diplom v oboru literatura, filozofie a hudební věda. Jako autor erudovaných hudebněvědných článků byl ve věku pouhých 21 let jmenován dramaturgem Rýnské národní opery ve Štrasburku. V letech 2001—2010 byl uměleckým ředitelem festivalu Spoleto. Je držitelem čestného doktorátu na Univerzitě v Indianapolis.