Mozart. Poulenc. Haydn

V rámci třetího abonentního koncertu orchestrální řady se před orchestr opět postaví náš šéfdirigent Emmanuel Villaume. Druhým protagonistou večera pak bude jeho jmenovec, výjimečný hráč a první flétnista Berlínské filharmonie, jež si přízeň našeho publika již stihl získat svými předchozími vystoupeními: Emmanuel Pahud. Program koncertu staví symbolický most mezi velikány klasicismu a autorem, jež se jejich stylem, i v rámci neoklasicistních trendů, inspiroval.

Večer příznačně otevře předehra: začneme ouverturou k opeře Únos ze serailu Wolfganga Amadea Mozarta. Pro Únos ze serailu zvolil Mozart v té době atraktivní turecké (respektive osmanské) motivy, což se odrazilo i v partituře. „Janičářskou“ hudbu již v předehře evokuje rozšířená sekce bicích nástrojů. Jinou, melodičtější a lyričtější rovinu Mozartovy hudební řeči uslyšíme v Andante pro flétnu a orchestr.

Mozart se netajil svým nepříliš vroucím vztahem k flétnám. Jako profesionál se však nad averzi povznesl a věnoval tomuto nástroji několik minut elegantních melodií, které obstojí samostatně navzdory tomu, že byl kus zřejmě objednán jako alternativní věta autorova Koncertu pro flétnu.

Závažnější skladbu pro tento nástroj však nicméně představuje Poulencova Sonáta pro flétnu. Inspirován například hudbou Debussyho napsal Poulenc dodnes klíčovou a nelehkou, avšak velmi podmanivou skladbu, která byla vnímána jako „to nejlepší z Poulenca… dokonce možná ještě o kousek lepší“.

V odlehčené Sinfoniettě se více projevuje Poulencova hravost a smysl pro rytmus. V některých částech skladby přitom navazoval na styl Josepha Haydna.