Má vlast

V dějinách české hudby bychom opravdu jen stěží hledali tak ikonické dílo, jako je cyklus symfonických básní Má vlast od Bedřicha Smetany. Ostatně, nejen v českém měřítku je tento opus výjimečný. Reakce ze zahraničí často dávají tušit, že jde o něco, co lze Čechům a jejich klasické hudební tradici závidět. Kompozičně mimořádné, vyzrálé a nápadité dílo je v první řadě oslavou skladatelovy země, stejně dobře ji však můžeme chápat jako ukázku Smetanova mistrovství.

Má Vlast totiž nepochybně patří k několika vrcholným dílům svého autora, v rámci jeho symfonické tvorby je pak počinem zcela bezprecedentním. Komplexnost, například obdivuhodná schopnost vystavět propracovaná kontrapunktická místa, se ve „Vlasti“ mísí s bezprostředně okouzlujícími melodiemi a nepovrchní inspirací národním folklorem.

Navíc zde skladatel představuje své pojetí symfonické básně. A byť se tento žánr těšil velké popularitě, jen málokdo dokázal mimohudební program spojit s tak závažným a svébytným hudebním obsahem, jako právě Smetana.

Cyklus šesti symfonických básní psal Smetana v těžké životní situaci (již přicházel o sluch), do díla však dokázal vtisknout hrdost, lásku a obdiv ke své zemi, odvahu i bojovnost. Má vlast se tak stala odrazem národoveckých snah devatenáctého století a tím i jedním z důvodů, proč je Smetana považován za zakládající osobnost české hudební tradice.

Původně nebylo záměrem hrát všechny symfonické básně vcelku. Ani dnes to není pravidlem a souborná uvedení jsou tak pořád výjimečnou až slavnostní záležitostí. Nenechte si ji ujít v podání našeho šéfdirigenta Emmanuela Villauma.