Eugene Tzigane si od té doby vysloužil pověst jako „vyrovnaný a suverénní dirigent“ (Berliner Morgenpost) „vyznačující se fanatickou přesností… po vzoru mladého Carlose Kleibera“ (Neue Volksblatt). Jako dirigent procestoval celý svět a stál v čele orchestrů jako Bruckner Orchester Linz, London Philharmonic Orchestra, Deutsches Symphonie-Orchester Berlin, Netherlands Philharmonic, Orchestre National d'ile de France, Sinfonia Lahti a Symphony-Orchestras of the MDR Radio, Tokio Metropolitan, Frankfurt Radio, Norwegian Radio, Adelaide, West Australian SO. Působil také ve městech jako Basilej, Helsingborg, Gävle, Aarhus a Tampere.
Kromě jiného se Eugene Tzigane věnuje také opeře. Jako operní dirigent debutoval v Bayerische Staatsoper (Così fan tutte). Další angažmá ho potom zavedlo do Frankfurtu nad Mohanem (Die Fledermaus), Hamburku (Die Zauberflöte) a Stockholmu (Carmen a Fedora). Za zmínku stojí i jeho debut s tělesy Beethoven Orchestra Bonn a Tonkünstler Orchestra.
Eugene Tzigane spolupracuje s předními soudobými sólisty jako Isabelle Faust, Ronald Brautigam a Oliver Triendl, Mischa Maisky, Alban Gerhardt, Leif Ove Andsnes, Vilde Frang, Hyeyoon Park, Baiba Skrida, Håkan Hardenberger, Roland Pöntinen, Lucas Debargue, Alessio Bax, Inon Barnatan, Arabella Steinbacher a Lise de la Salle.
Eugene Tzigane používá taktovku vyrobenou na zakázku proslulým Alanem Piercem, který mu ji osobně zapůjčil. Ve volném čase rád pobývá v přírodě, uvažuje o smyslu života a vydává se na dlouhé procházky po pláži. Také se s nemalým úspěchem věnoval tangu, společenského tance ale nakonec vinou nedostatku času zanechal.
