Bruckner in the Mariendom

"Toto umění se nemusí bát pomíjivých mód ani právě převládajícího vkusu, protože stojí mimo čas a proud vkusu, který strhává do propasti zapomnění jen nablýskané momentální výtvory."

Těmito slovy chválil Richard Wetz svého skladatelského idola Antona Brucknera v knize Anton Bruckner, sein Leben und Schaffen (Anton Bruckner, život a dílo), vydané v roce 1922. Wetzovi se snad více než komukoli z jeho současníků podařilo navázat svou hudbou na Brucknerův tonální jazyk.

Wetzův obdiv k opulentně zbožné velkoleposti Brucknerových duchovních děl přesvědčivě dokládá srovnání jeho monumentálního Requiem h moll s Brucknerovým bujarým a radostným zpracováním starozákonního žalmu 150. V tomto případě se jedná o "Requiem", které je v souladu s jeho dílem. Jako hudební most mezi těmito dvěma díly funguje elegické Cantus in memoriam Benjamina Brittena od Arvo Pärta, které bylo zkomponováno v jím vyvinutém stylu Tintinnabuli.

Pražský filharmonický sbor a PKF — Prague Philharmonia pod vedením dirigenta Eugena Tziganeho budou sledovat souvislosti - některé zjevné, jiné podprahové - mezi těmito třemi skladateli, jejichž podobnosti podtrhuje jejich individualita v rámci uměleckých proudů jejich doby.