Česká hudební expozice 21. století (I.): Hanuš Bartoň a Michal Nejtek

„S Michalem Nejtkem se známe dlouho. Pamatuji si, jak za mnou přišel na konzultaci ještě v době svého studia na konzervatoři, a bylo mi hned jasné, že pokud u hudby vydržím sám, nebude to asi poslední setkání. Dnes jsme kolegové, oba učíme skladbu na HAMU. Asi mám zálibu v tónu D, který je základem dvou mých dnešních skladeb. Přesto jsou obě rozdílné.

Skladba In D pro klarinet a zvukovou stopu je výsledkem hry se zvukem mluveného slova. Kdysi jsem četl muzikologický článek. Najednou mě v proudu té odborné mluvy velmi překvapila část jedné věty ‚neboť je možné předvídat budoucnost‘. Bylo to jako z jiného světa, naprosto neočekávaná změna stylu výkladu i nálady, jak to mám rád i v hudbě. Ten fragment jsem namluvil do počítače a udělal z jeho zvukové barvy v počítači stopu jako základ už déle plánované skladby pro klarinet. Vyšlo mi to v D dur.

32 variací na tón D je naopak hříčka. Když mohl Beethoven napsat skvělých 33 variací na ne až tak skvělé téma Antonia Diabelliho (které je ale v C dur), napadlo mě, že bych mohl napsat sice o jednu variaci méně, ale zato úplně bez tématu.

Deset miniatur pro dechové trio ‚Seriál 2‘ je v mojí tvorbě druhým pokusem o hudební skladbu ve formě televizního seriálu. Principem je, že se každá miniatura postupně vyvine do situace, z níž vychází ta následující.“ Hanuš Bartoň