Jan Kučera diriguje PKF – Prague Philharmonia | Křenek. Mendelssohn

Stáhněte si program v PDF

Program:

ERNST KŘENEK (1900—1991)
Concerto grosso č. 2 op. 25
I. Allegro molto moderato e pesante
II. Adagio
III. Allegretto comodo
IV. Andante, quasi adagio
V. Allegro

FELIX MENDELSSOHN-BARTHOLDY (1809—1847)
Symfonie č. 1 c moll op. 11
I. Allegro di molto
II. Andante
III. Menuetto: Allegro molto
IV. Allegro con fuoco

Raně romantický skladatel Felix Mendelssohn-Bartholdy (1809—1847) dnes patří k nejoblíbenějším skladatelům 19. století. Ne vždy tomu tak ale bylo: antisemitské nálady třicátých let 20. století Mendelssohnovu hudbu kvůli židovskému původu jejího autora z pódií systematicky vyháněly. Mendelssohn se, podobně jako Mozart nebo Schubert, nedožil příliš vysokého věku. Na jeho zdraví se fatálně podepsala smrt jeho sestry Fanny. Jeho odkaz je však relativně rozsáhlý, a to i díky tomu, že již v mladém věku byl schopen zralé kompoziční práce. To je i případ Symfonie č. 1 c moll op. 11, kterou skladatel napsal ve svých patnácti letech. Energickou, sugestivní kompozici otevírá věta Allegro di molto strhujícími akordy tutti orchestru, s nimiž kontrastují půvabné melodické linie ve vedlejším tématu. V dojemném lyrickém Andante nabízí Mendelssohn nádherné melodie vedené převážně v menších intervalových krocích, rytmický Menuet s využitím synkop připomíná třetí větu Mozartovy temné Symfonie č. 40. Svou první symfonii uzavírá Mendelssohn temperamentním Allegro con fuoco, v němž je mladický elán skladatele přímo hmatatelný.

Ernst Křenek (1900—1991) byl rakouský skladatel českého původu — větší část svého života však prožil v USA. Pokud jsme o Mendelssohnovi řekli, že byl kvůli nacistické propagandě upozaďován, Křenka se totalitní režim dotknul ještě mnohem více. Úspěšný skladatel se terčem kritiky režimu stal především po uvedení své opery Jonny spielt auf. Ta ho, kvůli novátorství a inspiraci jazzem, v očích nacistických pohlavárů zařadila mezi tvůrce takzvaného „zvrhlého umění“. Skladatel pak krátce po anšlusu rodného Rakouska emigroval do Spojených států. Křenek byl, zejména v začátcích, velmi moderně orientovaný skladatel. Nepohrdal atonalitou ani technikou dvanáctitónové řady, na druhou stranu byl ale fascinován i hudbou starší. Obojí do jisté míry spojuje ve skladbě Concerto grosso č. 2 z roku 1924, i když vyloženě radikálních postupů se zde spíše zdržuje. Jak řekl sám skladatel, v této kompozici chtěl dosáhnout zvukovosti orchestru 17. a 18. století. Trio sólistů (housle, viola, violoncello) doprovází orchestr, který, po vzoru starých forem, střídavě hraje jako velký tutti a menší ripieno. Starší hudba Křenka inspirovala i ke stylizování tanců sarabanda a menuet ve třetí větě. Dílo upoutá jedinečným výrazem, geniální výstavbou a zajímavými harmoniemi. Co se týče materiálu, staví Křenek často do popředí interval sekundy, a to jak v horizontálních, tak částečně i vertikálních postupech. Naplno využívá možností, které mu nástrojové obsazení nabízí: na začátek třetí věty například zařazuje nevšední krátký vstup sólových houslí a trubek. Zážitek tohoto pozoruhodného díla jistě ještě umocní trio sólistů, které je v této nahrávce složeno z prvních hráčů našeho orchestru.

Děkujeme za podporu partnerovi sólistů orchestrálního cyklu A, společnosti Ad-Ventures Invest, a všem dlouhodobým partnerům PKF — Prague Philharmonia: Komerční bance, Hyundai, hlavnímu městu Praze, Ministerstvu kultury ČR, RSBC, České televizi a Hospodářským novinám.