Dvořák

Vedle Ludwiga van Beethovena klademe tuto sezonu důraz i na dílo jednoho z českých autorů, a to Antonína Dvořáka. Ačkoliv v jeho tvorbě možná nejsou skladby, jež by byly politikou podněcovány tak jednoznačně, jak u Beethovena, mluvit o Dvořákovi v kontextu vztahů hudby a společnosti má rozhodně smysl. A to zejména, pokud bychom chtěli sledovat hudební tradici českého národa. Byl to právě Dvořák, kdo národní cítění, i za pomoci inspirací ve folkloru, přetavil do symfonické tvorby.  Neméně zajímavá je pak i Dvořákova sakrální hudba. Jeho Requiem vzniklo na objednávku a není tak reakcí na konkrétní tragédii, závažnost díla však tkví v něčem jiném. Dvořák se totiž ve své mši za zemřelé zamýšlí nad otázkami lidského bytí, nad vírou, nad smyslem života. Společně s Pražským filharmonickým sborem toto dílo uvedeme pod taktovkou častého hosta PKF, dirigenta Leoše Svárovského. Kvarteto sólistů bude česko-slovenského složení: vyhledávaný český tenor Aleš Briscein a pěvkyně Jana Sýkorová se na pódiu potkají se slovenskými pěvci Evou Hornyákovou a Josefem Bencim.

Leoš Svárovský je absolventem Akademie múzických umění v Praze, kde studoval ve třídě legendárního Václava Neumanna. Svou kariéru začínal v Národním divadle v Praze jako asistent Zdeňka Košlera. V roce 1991 jej Herbert von Karajan pozval ke spolupráci s George Soltim, Claudiem Abbadem a Vídeňskými filharmoniky na Salcburský hudební festival. Později působil jako šéfdirigent předních českých a slovenských orchestrů (Komorní opera Praha, Janáčkova filharmonie Ostrava, Státní filharmonie Brno, Komorní filharmonie Pardubice, Státní opera Praha ad.) a hostoval u mnoha zahraničních orchestrálních těles (Staatskapelle Dresden, Beethoven Orchester Bonn, Stuttgarter Philharmoniker, Bach Collegium München, Residentie Orkest den Haag, Shanghai Radio Symphony Orchestra, Tokyo Metropolitan Symphony Orchestra ad.). Od jara roku 2014 je šéfdirigentem Aichi Central Symphony Orchestra Nagoya. Během své kariéry spolupracoval s řadou významných sólistů (Josef Suk, Ivan Ženatý, Giovanni Bellucci, Danielle de Niese, Sumo Jo, Dai Miyata) nejen v Evropě, ale také v USA, Kanadě, Jižní Americe, Japonsku a Jižní Koreji. Natočil více než 24 CD pro labely Panton, Supraphon, WEA, New Classic a další. Od roku 2000 pedagogicky působí na pražské AMU. 

Rodačka ze slovenské Levoče Eva Hornyaková je absolventkou konzervatoře v Košicích a Vysoké školy múzických umění v Bratislavě. Účastnila se mistrovských kurzů u Petra Dvorského a Zlatice Livorové a v roce 2006 debutovala na scéně Opery Slovenského národního divadla v roli Mimi (La Bohéme). Ve stejném roce se probojovala do semifinále soutěže Competizione dell' Opera v Drážďanech, o tři roky později se stala semifinalistkou Maria Callas Grand Prix v Aténách. V roli Mimi se představila také ve španělském městě La Coruña, v německém Staatstheater Braunschweig, s Operou SND na operním festivalu Pafos Aphrodite na Kypru (2010) a na podzim roku 2010 v mezinárodní produkci v Japonsku. Odbornou i laickou veřejnost zaujala jako Mařenka ve Smetanově Prodané nevěstě na scéně SND, či na open air festivalu v rakouském Gars am Kamp, kde vystoupila i jako Micaela v Bizetově Carmen. Jako koncertní pěvkyně zpívala ve slavné vídeňské Musikverein či sále Concertgebouw v Amsterdamu. Spolupracuje s dirigenty i pěvci zvučných jmen (Serge Baudo, Ondrej Lenárd, Libor Pešek, Jakub Hrůša, Leoš Svárovský, basista Paatu Burchuladze, tenorista Jose Cura, Adam Plachetka a další).

Sólistka Státní opery Praha (od 1999) a Národního divadla (od 2012) Jana Sýkorová je podle francouzské kritiky webu Forum Opera „jednou z nejzajímavějších současných Carmen“, kterou během své kariéry ztvárnila již v osmi inscenacích. K jejím dalším profilovým rolím patří Verdiho Azucena (Trubadúr), Ulrica (Maškarní ples), Suzuki (Madam Butterfly) Fenena (Nabucco) a Magdalena (Rigoletto) nebo Dvořákova Káča (Čert a Káča) a Ježibaba (Rusalka), Smetanova Panna Róza (Tajemství) a další. Kritiku zaujala ve francouzské premiéře opery Joseph Merrick zvaný Sloní muž v roce 2002 v Nice, v roce 2007 debutovala v Královské opeře Covent Garden, kam zavítala i o rok později. Mimo to hostovala dvakrát na operním festivalu v rakouském Welsu, a dále v operních dómech v Berlíně, Dijonu a Helsinkách. Je vítězkou Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka v Karlových Varech (1997). V roce 1998 obdržela prestižní evropskou cenu Förderpreis für junge Künstler. Z její nahrávací činnosti je třeba zmínit CD Dvořákovy opery Tvrdé palice s Jiřím Bělohlávkem nebo Dvořákova Requiem s Petrem Fialou, které získalo cenu japonské kritiky Tokusen.  

Aleš Briscein je absolventem Pražské konzervatoře (hra na klarinet a saxofon, operní zpěv) a Západočeské univerzity v Plzni.  V roce 1995 začal zpívat ve Státní opeře Praha, kde v krátké době nastudoval řadu rolí lyrického a charakterního oboru (Almaviva v Rossiniho Lazebníku sevillském, Alfredo ve Verdiho La traviatě ad.). Jako umělec svobodného povolání trvale hostuje v Národním divadle (Evžen Oněgin, La traviata, Don Giovanni, Kouzelná flétna, Únos ze serailu, Její pastorkyňa, Prodaná nevěsta, Rusalka, Norma). V roce 1999 se na turné v Japonsku představil jako Tamino (Kouzelná flétna) a následně v roce 2000 jako Kudrjáš v Janáčkově Kátě Kabanové společně s Tokijskou filharmonií, která jej oslovila i pro provedení Janáčkovy opery Z mrtvého domu (2003). Od roku 2004 spolupracuje s pařížskou Opéra National. Jeho pěvecké umění jej zavedlo na pódia operních dómů a koncertních sálů ve Vídni, Londýně, Mnichově, Frankfurtu, Berlíně, Madridu, Valencii, Vancouveru, Mexico City, Bostonu a dalších. Je držitelem dvou Cen Thálie, a to za ztvárnění role Romea v Gounodově opeře Romeo a Julie (2012) a za roli Jaroměra v opeře Zdeňka Fibicha Pád Arkuna (2014).

Slovenský basista Jozef Benci absolvoval bratislavskou konzervatoř, Vysokou školu múzických umění a Janáčkovu akademii múzických umění v Brně. Během studií se zúčastnil řady pěveckých soutěží, v roce 1997 získal 3. cenu v mezinárodní soutěži Calavera Carla Vendera v Bratislavě, o dva roky později obsadil druhé místo v Mezinárodní soutěži Antonína Dvořáka v Karlových Varech a v roce 2001 zvítězil v prestižní Mezinárodní pěvecké soutěži George Enescu v Bukurešti. Svou pěveckou kariéru začal hostováním v Komorní opeře Slovenského národního divadla v Bratislavě (1998), od roku 2002 působil jako sólista Státní opery v Banské Bystrici a v roce 2007 se stal sólistou Opery Slovenského národního divadla v Bratislavě. Proslavil se bravurním ztvárněním slavných basových rolí, jako Colline (Bohéma), Vodník (Rusalka), Zachariáš (Nabucco), Mefisto (Faust), Sarastro (Kouzelná flétna), Ferrando (Trubadúr) ad. V roce 2011 účinkoval v londýnské Barbican Hall v koncertním provedení Smetanovy Prodané nevěsty spolu s BBC Symphony Orchestra a Jiřím Bělohlávkem. Pro BBC pak v roce 2012 natočil rozhlasový záznam Dvořákovy opery Jakobín. Je vyhledávaným koncertním pěvcem jak tvorby komorní, tak oratorní (Německo, Švýcarsko, Brazílie, Čína, Německo). Od roku 2013 pravidelně hostuje v Budapešťské národní opeře. 

Pražský filharmonický sbor je předním evropským vokálním tělesem. Jeho doménou je především oratorní a kantátový repertoár, při jehož realizaci pravidelně spolupracuje s významnými světovými orchestry (Česká, Berlínská, Izraelská a Petrohradská filharmonie, Staatskapelle Dresden, Vídeňští symfonikové) a dirigenty (Daniel Barenboim, Semjon Byčkov, Christoph Eschenbach, Fabio Luisi, Zubin Mehta, sir Simon Rattle). Jako rezidenční sbor operního festivalu v rakouském Bregenzu se nevyhýbá ani opeře. Od roku 2011 pořádá v Praze svůj vlastní cyklus sborových koncertů dramaturgicky zaměřený na náročná a méně známá díla sborového repertoáru „a cappella“ nebo s komorním instrumentálním doprovodem, která uvádí i v zahraničí (USA, Mexiko, Rusko). Součástí jeho aktivit je také výchova hudební mládeže (Akademie sborového zpěvu, edukativní koncerty, pěvecké workshopy). Za svou bohatou nahrávací činnost sbor získal celou řadu prestižních ocenění (Diapason d’Or de l’Annèe, Diapason d’Or, Gramophone). Bohaté aktivity PFS v sezoně 2019/2020 zahrnují mj. koncerty na festivalech Dvořákova Praha, Pražské jaro, vystoupení v novém sále Zarjadje či debuty na Velikonočním festivalu v Salcburku se Staatskapelle Dresden a Christianem Thielemannem. Jeho hlavním sbormistrem je od roku 2007 Lukáš Vasilek. 

Lukáš Vasilek své první zkušenosti se sborovým zpěvem získal jako člen chlapeckého sboru Boni Pueri v Hradci Králové. Od roku 1998 působí v Praze, kde vedle dirigování (AMU) vystudoval také obor hudební věda (FF UK). V letech 1998-2009 byl sbormistrem Foersterova komorního pěveckého sdružení, v letech 2005-2007 zastával post druhého sbormistra Sboru Národního divadla. Od roku 2007 je hlavním sbormistrem Pražského filharmonického sboru, s nímž spolu s významnými orchestry a dirigenty realizoval řadu velkých kantátových, oratorních a operních projektů. V roce 2010 založil vokální ansámbl Martinů Voices zaměřující se na komorní sborovou tvorbu 19. až 21. století. Kromě samostatných koncertů tento soubor spolupracuje například s ansámblem Tallis Scholars (2016) nebo s kapelou Bang on a Can All-Stars (2017) a pravidelně nahrává. Za zmínku stojí především unikátní záznamy komorní sborové tvorby Jana Nováka a Bohuslava Martinů, jehož dílem se Vasilek v posledních letech soustavně zabývá. Vedle sbormistrovské profese se věnuje také orchestrálnímu dirigování (Filharmonie Hrade Králové, Jihočeská komorní filharmonie, Plzeňská filharmonie ad.).