A9 Brahms. Reinecke

Sezonu věnovanou Johannesu Brahmsovi uzavřeme hned dvěma jeho díly. Jako první zazní Tragická předehra z roku 1880. Ta vznikla v těsném sousedství jiné Brahmsovy koncertní předehry, jež má přívlastek Akademická slavnostní. Tyto dva kontrastní kusy byly premiérovány v jeden večer, slůvko „tragická“ tak mělo především za úkol tyto dvě skladby ještě více rozlišit. Dílo je přitom sice skutečně velmi dramatické, neváže se ale k žádné tragické předloze nebo události.

Úplný závěr sezony pak bude patřit Brahmsově poslední symfonii, Symfonii č. 4 e moll op. 98. Brahmsovi stačila pouze čtyři díla v tomto žánru, aby byl navždy označován za velkého symfonika: a jeho Symfonie č. 4 prozrazuje proč. Je důkazem toho, že byl mistrem formy, schopným vystavět soudržné, organické celky. Ve své poslední symfonii udržuje pozornost posluchače od širokého, vroucího úvodu, až po opulentní souzvuky v závěru.

Dva Brahmsovy opusy proložíme Koncertem pro harfu a orchestr e moll Carla Reineckeho. Tento uznávaný německý skladatel, dirigent a klavírista byl učitelem Maxe Brucha, Edvarda Griega či Leoše Janáčka. Během svého působení na pozici šéfdirigenta lipského Gewandhausu premiéroval například finální verzi Brahmsova Německého rekviem.

Reineckeho Koncert pro harfu a orchestr e moll uslyšíme v podání jednoho z nejrenomovanějších harfistů dneška, Emmanuela Ceyssona.