Beethoven. Brahms

Závěrečný koncert si žádá adekvátní dramaturgii, která sezonu nasměruje k jejímu vyvrcholení. Takový program lze zcela určitě vystavět z děl zásadních autorů. Zásadních pro dějiny, ale i pro náš orchestr.

Hudbu Ludwiga van Beethovena jsme během sezony slyšeli několikrát, v posledním večeru pak dojde i na jeho tvorbu pro klavír.

Pětice Beethovenových klavírních koncertů stojí na rozhraní klasicismu a romantismu, z hlediska estetického představuje dodnes pro mnohé jakýsi etalon krásy klavírního umění. Koncert pro klavír a orchestr č. 3 je poměrně pevně ukotven v klasicismu, zejména formálně. Do harmonie a výrazových prostředků však již pronikla odvážnější a otevřeněji emotivní řešení: snad i v souladu se skladatelovým naturelem.

Koncert si vychutnáme v podání Sira Stephena Hougha, renomovaného klavíristy s úctyhodnou koncertní, nahrávací i skladatelskou historii. Jeho kompletní nahrávka Beethovenových klavírních koncertů měla u kritiky pozitivní ohlas a reklamou pro tento večer může být, že časopis Gramophone nejvíce vyzdvihl právě jeho interpretaci Koncertu č. 3. Výjimečnost tohoto provedení podtrhne skutečnost, že původní druhá věta Beethovenova 3. klavírního koncertu bude nahrazená jeho vlastní verzí s názvem Con gran espressione. Skladba byla vydána roce 2025 v Londýně a v našem nastudování zazní v české premiéře.

Ve druhé polovině večera zazní pod taktovkou Emmanuela Villauma Brahmsova Symfonie č. 2 D dur.

Brahms se cítil zavázán k Beethovenovu odkazu natolik, až ho to paralyzovalo: první symfonii psal celá léta. Naproti tomu Druhá symfonie vznikla během pouhého roku. Skladatel v ní zdůrazňuje melancholii až smutek.

Ty však během poslechu probleskují skrze lyrický, téměř pastorální charakter skladby, která kromě jiného obsahuje i parafrázi na nejznámější Brahmsovu melodii – na Ukolébavku.